Co jsem se dověděla z knihy Marylin Atkinson: Koučink - věda i umění VNITŘNÍ DYNAMIKA, Portál a co z toho je pro mne jako kouče a člověka důležité
Kniha mne oslovila právě tím, že ukazuje cestu ke zvládnutí životních problémů. Dnešní doba je velmi uspěchaná, lidé stále někam pospíchají a mnohdy nemají čas se zastavit, stále se za něčím ženou a shánějí hmotné statky. Je potřeba se zastavit, abychom si uvědomili, že svou energii plýtváme mnohdy úplně zbytečně a sami z ní máme jen velmi málo. Abychom prožívali skutečné štěstí, je žádoucí směřovat svou energii sami k sobě, využívat ji pro sebe, pro lidi, kteří si zaslouží naši pozornost, změnit svou životní filosofii. Hodně se mluví o inteligenci, ale méně už o emoční inteligenci, která je v určitých situacích důležitější než inteligence. Být empatickým, umět se vcítit do druhého, naslouchat mu, pomoci mu na cestě k sebepoznání.
V knize jsem si ověřila, že pokud se člověk dostane do tíživé situace, není nutné ihned propadat zmatkům a panice, ale zachovat si chladnou hlavu a hledat vhodná řešení, vhodné postupy k dané situaci. K tomu je důležité také vědomě změnit své chování. Kniha popisuje proces změny v chování, jak vyjet z ledových kolejí do kterých se stále dostáváme díky předsudkům a naučeného chování, Vše, co prožíváme, slyšíme, děláme, si ukládáme do paměti a toto vše máme uloženo a v případě potřeby toto vytáhneme.
K tomu, abychom dosáhli stanoveného cíle a dosáhli změny svého chování, je nutné, abychom pochopili i náš mozek, zjistili odkud se bere vztek, pláč, zuřivost a radost a smích a že za vším stojí AMYGDALA, která nás chrání před různým nebezpečím, a v souvislosti s ní hovoříme o emocích. Ona je toho příčinou, že pokud se blíží nebezpečí, buď utečeme, bojujeme nebo strneme. Někdy jsou emoce velmi silné a jejich zvládnutí obtížné, ale cvikem se to dá úspěšně zvládnout.
Vlastně máme tři mozky, ten nejstarší je plazí – chrání nás před různým nebezpečím, mladší je pak savčí – emoční mozek jde do akce na základě těchto emocí – lásky, zlosti, strachu, atd.. Přináší poučení z minula do přítomné chvíle a nepřemýšlí o budoucnosti nebo dlouhodobých následcích. Nejmladším mozkem je vizuální mozek, díky kterému jsme soustředění na budoucnost, dokončujeme své plány a dosahujeme svých cílů, tento mozek vytváří obraz událostí, jako by se to dělo někomu jinému, jako film, který běží hlavou.
Pokud chceme dosáhnout změny, či úspěšně dojít k cíli je nutní, aby tyto tři mozky byly v harmonii a spolupracovaly, jen tak je možno nastolit kvalitnější změnu, která je trvalá a pro nás přínosná. Pro změnu je důležitá vědomá mysl. Můžeme dojít ke změně, když si to budeme jen zprvu představovat – při představě se většinou děje to, jako bychom to dělali ve skutečnosti.
V knize mne také hodně oslovil i Brainstorming tří židlí a díky této metodě sama mohu dojít k řešení problémů z mnoha úhlu pohledu a pochopit podstatu věci. Cílem této metody je poslouchat naši vlastní vnitřní znalost.
Další částí knihy, které byla pro mě hodně zajímavá byly čtyři fáze libovolného životního projektu. Zde jsem si uvědomila, jaká je cesta k úspěchu a co je potřeba k dokončení každého cíle. Když dostáváme do reality jakýkoliv sen, jdeme po čtyřech krocích rozvoje:
K tomu, aby změna byl trvalá, jsou nutné čtyři fáze mistrovství
Pokud chceme jít do zásadní změny, může se stát, že během procesu dostaneme strach, což může ohrozit náš plán k úspěšné změně. Známe čtyři druhy strachu, které nás ovlivňují, a určitým způsobem se nám pokoušejí zabránit k úspěšné cestě a k úspěchu. Tyto strachy je potřeba poznat a následně překonat.
V neposlední řadě mne zaujaly Ericksonovy základy, protože každý člověk si zaslouží, aby se na něj pohlíželo a aby se o něm přemýšlelo ve světle zářící hvězdy, je potřeba lidem věřit a myslet pozitivně. Denně pracuji s lidmi, mám zájem, aby pracovali kvalitně a aby využívali všech svých možností a zdrojů ke zvýšení kvality ve své práci pedagogického pracovníka, lektora a kouče.
„Spousta lidí mine svůj díl štěstí nikoli proto, že ho nikdy nenašli, ale protože se nezastavili, aby si ho užili“ Wiliam Feather
Tímto citátem bych chtěla ukončit celé své povídání a sama pro sebe si říci, že není důležité se za něčím stále honit, ale je potřeba se zastavit, užít si štěstí, radost, pohodu, vidět děti, jak rostou, být spokojená, mít svůj cíl pohodu a vždy proč a pro koho žít. Vědět, že i když z mého úhlu pohledu se nacházím na úplném dně, se mohu do něj odrazit a věřit, že mne to vynese výš a dál, najdu nové možnosti a příležitosti a každou změnu brát jako pozitivní a nutnou ke svému posunu a ve všem si najít pozitiva.
